Slyšel jsem vyprávět
o zvláštním městě
o městě spícím
o městě bez lidí
Že prý jen tu a tam
v příšeří pasáží
v ulicích zahlédneš
jednoho dva chodce
Neostré přízraky
mihnou se v průhledech
s deštníkem s kabelou
kdo ví kam spěchají
Dost možná sochy
jenom se pohnuly
z klamu oživlé
v prázdnotě náměstí
Dost možná vlastní stín
do dlažby řezaný
ostrými břity
slunečního svitu
Dál pak už není nic
jen snová nehybnost
Tak slyšel jsem vyprávět
o městě bez lidí